Nocujeme ve škole
28.02.2007 [Škola]

Nocujeme ve škole aneb Když jsme spolu, nemáme se čeho bát

 

 - Ukázka toho, co vytvořila sekunda o víkendu 9. - 10. února 2007 při nocování ve škole....Větší fotogalerii najdete zde .

IMG_0803.JPG

 

Tornádo

Budu vám vyprávět příběh, který se stal mně a mé kamarádce.

Celý ten den byl divný.Připadalo mi, že mi chce někdo dát nějaké znamení. Poprvé, když jsem byla v koupelně, se najednou zapnul fén.Ale ne aby normálně hučel.Vydával takové zvuky, jako velký vítr, skoro tornádo.Rychle jsem ho vypnula a šla si udělat snídani.V tu chvíli se rozletělo okno. Vítr vydával ty samé zvuky jako fén v koupelně.S křikem jsem vyběhla do pokoje a zamkla dveře.Zapnula jsem rádio, abych přehlučela hukot větru a zabalila si věci, protože jsem měla přespávat u kamarádky.Do pěti hodin se nic dalšího nestalo,proto jsem bez obav vyrazila.

Byl leden a venku se už setmělo.Po cestě jsem pořád popobíhala, abych už to měla za sebou. Zdvihl se vítr. Silný a mučivý vítr.Začal vydávat zase ty zvuky a ne jen to.K tomu všemu se přidal hlas. Přes vítr jsem mu ale nerozuměla. Doběhla jsem ke kamarádce celá zpocená a vystrašená. Snažila jsem se být v klidu, ale nešlo to.Lekala jsem se každého zvuku. O půlnoci, kdy jsme se rozhodly jít spát, se vítr znovu přihnal. Kamarádka mu nevěnovala pozornost a ihned usnula. Já ne. Schoulila jsem se pod deku a snažila se na to nemyslet. Ale ozval se hlas.Ten stejný hlas jako na cestě.Dej si pozor! Tornádo! Zabije tě! Už se to blíží! Dej si pozor!! Nemohla jsem nic dělat.Zacpala jsem si uši, ale hlas zněl v mé hlavě. A postupně se zvyšoval, nabíral na rychlosti a hrozby byli horší. Slyšíš?? Už se to blíží!! Dej si pozor! Obrátila jsem se ke kamarádce, která ležela zády ode mě a ani se nehnula. Začala jsem s ní cloumat.Obrátila jsem jí ke mně a málem se mi zastavilo srdce. Otočilo se totiž jen tělo. Hlava zůstala ležet dál. Nemohla jsem dýchat. Pak se stalo něco mnohem horšího. Ta samotná hlava se zvedla do výšky a obrátila se ke mně. Prudce otevřela oči. Ty byli krvavě rudé a míhala se v nich tornáda. Hlava otevřela ústa a z nich na mě vyletěl vítr.Ten se pomalu zformoval do děsivého víru. Asi jsem omdlela.

Probudila jsem se mezi troskami nějakého domu. Bylo to jako ve snu. Koukla jsem se na své ruce. Ale byli malé, jako kdyby mi bylo šest let. Podívala jsem se okolo. Všude byly trosky domů. Na některých místech čouhala zpod sutin ruka. Vedle mě ležel kočárek. Otočila jsem ho a v něm ležel mrtvý chlapeček. Začala jsem si to uvědomovat. Byl to můj bratr. Zabilo ho tornádo a já jen tak tak přežila.

Vtom jsem se probudila. Všude okolo byly sutiny města. Vedle mě ležela mrtvá kamarádka....

Šárka Benešová, Blanka Doubková

Koloběh smrti

Na jedno nejmenované české gymnázium chodilo spousta chlapců a dívek. Jednou z nich byla i čtrnáctiletá Patricie. Ona se rozhodně nechovala jako její vrstevnice. Neřešila kluky, módu a kosmetiku. Zajímalo ji pouze to, jak navázat kontakt se svou, čtyři roky mrtvou, matkou...

Bylo pošmourné, deštivé ráno, 9.2. 2007. Patricie se dívala z okna a přemýšlela:

,,Přesně takové počasí bylo, když náš dům začal vyhořel a tělo maminky, která zůstala uvnitř se nikdy nenašlo. Jen jejích dvacet nehtů se později objevilo v popelu."

Později ve škole: Patricie šla za svými jedinými kamarádkami, Gábinou a Sabinou a domluvila se s nimi na dnešní večer, měly u ní totiž spát.

Den se nudně vlekl a dívky se už nemohly dočkat večera. V 23,20 Patricie řekla: ,,Dnes chci přivolat svoji mamku!" a vypadala přitom opravdu rozhodně.

Gábina zvedla oči vsloup: ,,Páťo, já vim, že ti máma chybí, ale zkoušely jsme ji přivolat snad stokrát a nikdy se nic nestalo."

,,Já vim, tenkrát jsme to ale dělaly špatně. Dnes ji zkusíme vyvolat pomocí Satana." řekla a v očích se jí podivně zablýskalo.

Holky po dlouhém přemlouvání svolily. Patricie přinesla svíčky a knížku, kterou si ten den koupila. Jmenovala se ,,Vyzývání Ďábla"...

Sedly si do kruhu a v knize našly prastarou formuli, kterou začaly odříkávat. Když ji šestkrát vyřkly, začaly se dít věci...

Nejdříve zhasla všechna světla, otevřely se okna a dveře a v chodbě se ozvaly kroky.

Vtom se ozval strašlivý hlas, kterému však dívky nerozuměly.

Gábina se Sabinou se k sobě přitiskly, Patricie se jen začala smát:

,,Konečně! Je tady!" křičela...

Najednou začaly hořet závěsy. Gábině se Sabinou se podařilo jen tak, tak uniknout. Pak už jen pozorovaly hořící dům.

Druhý den hasiči prohledávali okolí. Zmizely totiž tři dívky. Za několik dní se Gábinu a Sabinu podařilo najít v lese vzdáleném asi čtyři kilometry od místa nehody. Obě byly v hrozném stavu, špinavé, hladové, nikdo z nich nedostal rozumné slovo. Lékař hned na první pohled usoudil, že obě z pochopitelných důvodů přišly o rozum. Jediné, co dívky neustále opakovaly, bylo, ať ještě jednou prohledají trosky domu.

Patriciino tělo se nenašlo. Pouze jejích dvacet nehtů se později objevilo v popelu...

Michaela Horáčková, Barbora Paulů

Zpět

NOVINKY
01.07.2015
PRÁZDNINY
30.06.2015
PŘIJÍMACÍ ŘÍZENÍ
26.06.2015
Bakchanálie